Lékař přijde za Rexem do jeho nemocničního pokoje.

Lékař: “Pamatuješ, že když jsme ti dělali první testy, měl jsi vysokou hladinu draslíku?"
Rex: “Ano, řekl jsi ať přestanu jíst banány. Ale při dalších vyšetřeních se hladina pořád zvyšovala."
Lékař: “Provedli jsme teď celou řadu testů a tvé ledviny fungují dobře. Musí to být něco co polykáš.
Rex: "Ukaž mi to."
Rex si vezme od lékaře svou kartu.
Rex: "Ta čísla nemohou být správná."
Lékař: "Kdo ti chystá jídlo?"
Rex: “Bree."
Lékař: “Vím, že máte nějaké manželské problémy."
Rex: “Počkej chvilku..."
Lékař: “Neměli jste taky ten incident v salát baru? Dala ti cibuli i když věděla, že jsi na ni alergický."
Rex: “To byla nehoda."
Lékař: “Nějak se do tebe ten draslík dostává."
Rex: “Jdi pryč."
Lékař: “Rexi..."
Rex: “Myslím to vážně. Jdi pryč. Nech mi to tu. Chci si to přečíst."

Tom přijde večer domů. Lynette na něj už čeká.

Lynette: “Bavil ses dneska dobře?"
Tom: “Vlastně ano. Užil jsem si zábavy jako už dlouho ne."
Lynette: “Já jsem ti neříkala ať dáš výpověď."
Tom: “Ne. Ne, ne. Ne, ty ses zatraceně ujistila, že příštích dvacet let nikam nepůjdu."
Lynette: “Nevím co říct."
Tom: “Slyšel jsem, že "odpusť mi" je populární."
Lynette: “Ano, je mi to líto. Je mi to hrozně líto. Nechtěla jsem ti ublížit. Ale snažila jsem se chránit naši rodinu. Kdyby tě povýšili už bychom tě vůbec neviděli. Cestoval bys po celém ..."
Tom: “Lynette, Lynette, Lynette, máš pravdu. Máš pravdu. Máš pravdu. To povýšení by nás zabilo, takže tohle se prostě vyřeší."
Lynette: “Co tím myslíš?"
Tom: “Myslím tím, že se mi pauza bude hodit."
Lynette: “Dobře. Myslím, že pro tebe bude dobré, když si dáš na nějaký čas pohov."
Tom: “Ne, na nějaký čas ... napořád. Budu otec v domácnosti. A proč ne? Chvíli zas můžeš vydělávat ty."
Lynette: “Tome, to je šílené."
Tom: “Proč? Proč je to šílené? Oba víme, že v reklamě jsi lepší ty a ty mi říkáš jak je těžké být matkou."
Lynette: “Ano, je to těžké, ale dělám to taky ráda a dělám to už šest let a nestěžovala jsem si...celý čas."
Tom: “To je pravda. Ale buď upřímná...tajně...ti ten shon v reklamě chybí, že jo? Chybí ti ten tlak a termíny a pracovní obědy. Nebo se pletu? Možná ... možná chceš třídit špinavé ponožky po zbytek života."
Lynette: “Musíme si o tom vážně promluvit, než uděláme unáhlené rozhodnutí."
Tom: “Já už jsem to rozhodl. Půjdeš zpátky do práce."

Susan se snaží přesvědčit Zacha, že dělá chybu.

Susan: “Mike by nikoho nemohl zabít. Tohle může být jen nedorozumění."
Zach: “To není nedorozumění."
Susan: “Poslyš, vím, že jsi naštvaný, ale opravdu si myslíš, že by tvá matka chtěla abys to dělal?"
Zach: “Asi ne."
Susan: “Přesně tak. Protože tě vychovala správně. Podívej, bylo toho na tebe moc. Ztratil jsi matku, pořád cítíš vinu za to, co se stalo tvé sestřičce..."
Zach: “Nikdy jsem sestru neměl."
Susan: “Zlato, já vím o Daně."
Zach: “Jak jste hloupá? Já jsem Dana. Moje matka byla feťák. Ukradli mě a změnili mi jméno. Celý život mi lhali. Každý mi lže! Má matka, můj otec, paní Tilman, dokonce Julie. Chápete jak moc to bolí?!"
Susan: “Podívej Zachu...vím, že jsi rozrušený. Pojďme se posadit a promluvit si."
Zach: “Proč?!"
Susan: “Abyste mi taky mohla lhát?!"
Zach: “Už žádné řeči."

Rex napíše Bree na kus papíru.

Bree, rozumím a odpouštím ti

A pak náhle zemře.

Mike odvedle Paula do kamenolomu.

Paul: “Tohle je dlouhá cesta na to cos mohl udělat u mě na dvorku. Dáváš si na čas, hodně chození. Víš jistě, co chceš udělat? Ty jsi ve skutečnosti ještě nikoho nezabil, že?"
Mike: “Zabil. Když tě tak unavuje chození, udělejme to tady."
Paul: “Nečekám od tebe žádnou laskavost. Ale mohl bys mít aspoň tolik slušnosti a říct mi proč tady jsme?" Mike hodí před Paula fotografii jeho a Deidry.
Mike: “Tys znal Deirdre."
Paul: “Jo."
Mike: “Vím cos jí udělal. Byla to jen smutná holka se spoustou problémů a udělala nějaké hrozné, šílené, sobecké věci, ale řekni mi co takového mohla udělat, aby si zasloužila zemřít rukou někoho takového jako ty."
Paul: “Je to složité."

A z ničeho nic, můj manžel začal sdělovat má tajemství...Tajemství, pro která jsem zemřela abych je uchránila.

Před několika lety . . .někdo klepe na dveře u Mary Alice a Paula. Mary Alice právě vaří večeři, ve dveřích se objeví Deidra. Všichni tři sedí v obývacím pokoji.

Mary Alice: “Blahopřeju. Našla jsi nás."
Deidra: “Nikdy jsem policii neřekla co se stalo."
Paul: “Neřekla?"
Deidra: “Dali by Dana pěstounům...a nebo hůř, dali by ho mému otci. Takže jsem naše tajemství držela."
Paul: “Ceníme si toho."
Deidra: “No, asi sami vidíte, že se mi podařilo z toho dostat."
Mary Alice: “Ano, vypadáš báječně."
Deidra: “Nejsem už ta osoba, kterou jsi kdysi znala, Angelo. Žiju teď na dobrém místě."
Mary Alice: “Nemůžeš ho dostat zpět."
Deidra: “Jen pro to, že jsem na policii nešla předtím neznamená, že tam nemůžu jít teď."
Mary Alice: “Zach je náš syn."
Deidra: “Jmenuje se Dana."
Mary Alice: “Jestli si myslíš, že své dítě dám nějaké feťačce, tak ses zbláznila."
Deidra: “On není tvůj."
Paul: “Uklidněte se."
Deidra: “Na klinice jsi vždycky byla tak povýšená a mocná, shlížela jsi na nás ubohé zvrhlíky, předstírala jsi, že chceš pomoct a přitom ses jen chtěla cítit nadřazeně. Ty samolibá mrcho."
Mary Alice: “Ty pořád bereš, že?"
Mary Alice se zvedne a jde k Deidře.
Deidra: “Jdi k čertu. Co to děláš?"
Mary Alice: “Ukaž mi paži."
Deidra: “Řekla jsem, že jsem čistá!"
Paul: “Uklidněte se." Deidra odchází.
Mary Alice: “Kam si myslíš, že jdeš?"
Deidra: “Beru svého syna a odvezu ho domů."
Mary Alice: “Paule, zastav ji. Deirdre, prosím. " Paul popadne Deidra a odvádí jí zpět do obývacího pokoje. Deidra vezme pohrabáč, co najde u kamen a praští Paula, ten jde k zemi.
Mary Alice: “Paule!"
Deidra: “Nestarej se. Dám mu dobrý domov."
Mary Alice: “Ne!" Deidra si jde pro své dítě a Mary Alice jí vrazí nůž do břicha.
Paul: “Mary Alice... Cos to provedla?"
Mary Alice vyklízí věci z dětské truhly v Zachově pokoji.
Paul: “Co chceš dělat?"
Paul: “To nemyslíš vážně."
Mary Alice: “Nikdy ji nenajdou. Můžeme jí dát do toho."
A ukáže na truhlu.
Paul: “Nevejde se tam."
Mary Alice: “Tak pak ji musíme upravit aby se tam vešla."
Paul: “Co to děláš?"
Mary Alice: “Hledám vpichy."
Ale žádné nenajde . . .Náhle se na schodech objeví Zach.

Mike: “Deirdre měla dítě?"
Paul: “Skončeme to.

Mike míří Paulovi na hlavu, ale náhle se otočí a odchází pryč.
Je zvláštní se dívat zpět na svět a pozorovat ty co jsem tam zanechala. Každá je svým způsobem tak statečná,tak rozhodná a tak zoufalá. Touží všechno riskovat, a přitom v obavách o co přijde když se do toho vrhne. Touží dostat všechno co chce, i když ani přesně neví co to vlastně je. Touží aby byl život zase dokonalý, i když si uvědomuje, že vlastně nikdy dokonalý nebyl. Touží po lepší budoucnosti, když se jí podaří najít způsob jak uniknout minulosti. Já je nejen sleduji, povzbuzuji je, tyhle úžasné ženy. A strašně doufám, že naleznou co hledají. Ale vím, že ne všem se to podaří. Bohužel...takhle to v životě nechodí. Ne každému se dostane šťastného konce.
Mike zastaví auto před Susaniným domem a jde dovnitř.

KONEC