Bob a Lee si postavili na své zahradě umělecké dílo – fontánu ze železa, při zapnutí člověk neslyší vlastního slova. Obyvatelům Wisteria Lane se nelíbí a chtějí, aby se jí Bob a Lee zbavili. Hlavně Susan, která s nimi sousedí a nemůže v se kvůli ní v noci ani pořádně vyspat...

Susan: “Mike dělá do pozdních nočních hodin, a kvůli tomu randálu nemůže spát.“
Lee: “My to nevypneme, protože potřebujeme přehlušit všechen rámus, co jde z vašeho domu.“
Susan: “Jako co?“
Lee: “Vás, jak klábosíte s matkou po telefonu. Jak se prohrabujete diskama DVD. Ve sprše, jak przníte "score to brigadoon."
Susan: “Mám krásný hlas.“
Lee: “Ten, kdo vám to řekl, rozhodně nebyl váš přítel.“

Lynette vylezla za dětmi na jejich dům na stromě a v tom jí zavolal její lékař. Děti jí řeknou, že v jejich stromové domě, je zakázáno mluvit o bílích krvinkách, rakovině atd. – že to odhlasovali a každý, kdo to nedodrží musí jejich dům na stromě opustit. Lynette dojde, že tento dům je pro ně únikem od svých starostí.



Bree se dozví, že Phyllis odvezla Daniell z kláštera.
Carlos řekne Edie že na víkend jede s přáteli z koleje hrát golf. Což je jen výmluva, aby mohl víkend strávit s Gabby, které odjel Viktor na služební cestu.

Edie: “Proč nemůžu jít? Také hraji golf. A také bych ráda poznala tvoje kamarády z koleje.“
Carlos: “Edie, s klukama máme na tyhle víkendy jen dvě pravidla...Žádné kostkované kalhoty a žádné ženy.“
Edie: “Dobrá. Budiž. A když jsme u toho, něco jsem ti koupila.“
Carlos: “Hej, míčky na golf. Jsou na nich monogrammy. Počkat. To jsou tvé iniciály.“
Edie: “Přesně. Během toho co budeš hrát, tak chci, aby každý věděl KOMU patřej tvoje koule.“

Když Gabby konečně dorazí do hotelu za Carlosem, potká v hale Johna s jeho těhotnou ženou Tamy, hotelovou dědičkou. Gabby Carlosovi ale neřekne, koho v hotelu potkala.


Bree s Orsonem si přijdou k Phyllis domů pro Daniell, ale ta s nimi nechce odejít. Říká, že již je dospělá a může dělat vlastní rozhodnutí a že chce zůstat u babičky (i když žije v domově důchodců). Jelikož své dítě chce vychovávat sama.



Katherin pořádá schůzi, kde se má projednat jak se zbavit stromu co si dali na dvorek Bob a Lee. A chce, aby jí lidé z Wisteria Lane zvolili za předsedkyni. Bob a Lee jdou za Lynette, která uklízí na zahradě hračky po dětech. A ptají se jí, jakou stranu si vybere, jelikož teď sice jde Katherin po jejich fontáně, ale až s ní bude hotová, mohla by pak jít také po domku na stromě, který tam mají její děti. Lynette jde na shromáždění a kandiduje také na předsedkyni – proti Katherin. Jelikož nechce dovolit, aby někdo zbořil dům jejich dětí – když ví, co pro ně ten domek znamená.
Gabby s Carlosem jsou večer na pokoji, když v tom zaklepe na dveře John, Gabrielle řekne Carlosovi, že ten muž, kterého potkala v hale byl John Rowland. A schová Carlose ve skříni. Gabby otevře dveře, . . .

Gabrielle: “Johne, co tady děláš?“
John: “Když jsem tě potkal minule na podzim, chtěla si náš vztah začít znova, a já nebyl připravený. Ale teď jsem připraven.“ A vrhne se po Gabby a začne jí líbat.
Gabby se snaží vyhodit Johna z pokoje, ale ten se jen tak nedá. John připomene Gabby pár nehezkých informací o Panu Solisovi z dřívějška, co mu sama řekla. Carlos to vše uslyší.

John: “Pořád jsi mi opakovala, jaké je to sobecké prase. Pamatuješ, jak skvěle nám to v posteli šlo? A co tehdy, když jsme to dělali ve sprše? To jak pak přijel pan Solis? Jak jsem se schoval do skříně? Byla jsi tak nádherná, pan Solis tě pak povalil na postel. A tys předstírala orgasmus, aby na to nepřišel. Staré dobré časy.“
John odejde a Carlos vyleze ze skříně.

Carlos: “Předstírala jsi se mnou orgasmus, zatímco se ten vyholený šašek schovával ve skříni?“
Gabrielle: “Ano, měla jsem poměr. Staré zprávy. Nauč se s tím žít.“
Carlos: “Takže ty se mi neomluvíš, že jsi mě ponížila v mé vlastní posteli?“
Gabrielle: “Zasloužil sis to. Jediné, co tě zajímalo, byla tvoje práce.“
Carlos: “Hej, nebyl jsem tak špatný manžel, a někdo musel platit tvou závislost na italských lodičkách.“
Gabrielle: “Nakupovala jsem, protože jsem byla znuděná a osamělá...ze stejného důvodu jsem měla i poměr.“
Carlos: “..s naším nezletilým zahradníkem! Měl jsem tomu puberťákovi zakroutit krkem už před dvěma lety.“
Gabrielle: “Oh, nech to už plavat! John Rowland ti nic neudělal, co ty bys teď neudělal Victorovi.“
Carlos: “Nemůžeš ty dva vůbec srovnávat! To je úplně něco jiného!“
Gabrielle: “Vážně, "Pane Schovaný Ve skříni"? Slyšel jsi mě. Kým je John Rowland teď?“

Lynette a Katherin prohraje ve volbách o 1 jediný hlas, který dá nakonec Susan Katherin.
Carlos přijde za Johnem k němu domů...

John: “Co tady děláte?“
Carlos: “Chci s tebou mluvit. Ve vší slušnosti. Nebudu používat pěsti.
John: “O co jde?“
Carlos: “Bude to znít asi divně, ale, poslední dobou jsem hodně přemýšlel, a, zkrátka, rozhodl jsem se, že je na čase, abych ti odpustil. Za to, že jsi spal s mojí ženou.“
John: “Víte, já jsem s ní jen nespal. Zamiloval jsem se do ní.“
Carlos: “To ti odpouštím také.“
John: “Proč to děláte? Jste v nějakém 12ti-bodovém nápravném programu?“
Carlos: “Řekněme, že jsem si nedávno uvědomil, jak tě láska donutí zapomenout rozlišovat mezi dobrem a zlem. Každopádně, to bude asi všechno. Měl bych jít.“
John: “Vídáte se pořád s Gabrielle?“
Carlos: “Občas. Proč?“
John: “Jen chci vědět že je šťastná.“
Carlos: “Myslím, že je.“
John: “No...to jí přeju.“

Bree trápí, že si neuvědomila dříve, že i u Daniell se nakonec projevý mateřský instinkt. Další den jí přijdou navštívit k Phyllis a zatím co Phyllis jde pro ubrousky si Bree s Orsonem povídají s Daniell.

Orson: “Takže, teď, když jsme sami, tak bychom ti s matkou chtěli říct, jak jsme na tebe pyšní.“
Daniell: “Jo, to určitě.“
Bree: “Vážně, neuvědomili jsme si, že už jsi natolik dospělá, abys na sebe vzala tíhu mateřství úplně sama.“
Daniell: “No, babička mi bude pomáhat.“
Bree: “Udělá vše, co bude v jejích silách, ale nesmíš ji přetěžovat. Její srdce už není tolik silné.“
Daniell: "Mně se zdá v pohodě.“
Orson: “Raději to zaklepej. Neunesli bychom tě vidět se starat o dítě a navíc ještě o starou nemocnou dámu.“
Okolo projde jeden z důchodců v plavkách.
Bree: “Danielle, měla by ses představit. Tihle lidé jsou tví noví přátelé.“
Orson: “Jejich zkušenosti a moudrost ti dají mnohem více, než ta univerzita na Floridě.“
Daniell: “Myslela jsem, že mě tam nepustíte. Říkali jste, že je to ulejvárna.“
Bree: “Prostudovali jsme si studijní plán a zdá se nám velice ucházející, to je vedlejší.“
Orson: “Tady budeš šťastnější. Přesně, díky babiččině oddané lásce. Koho by zajímali nějací frajírci, které bys zajímala jen kvůli kabrioletu?“
Daniell: “Páni. Odkdy mám kabriolet?“
Bree: “Chtěli jsme tě jedním překvapit na narozeniny, ale teď, když máš dítě, budeš potřebovat, praktičtější dárek.“
Orson: “Přemýšleli jsme nad plenkovou službou.“
Bree: “Oh, podívej, mají tady vodní aerobik. Měla by ses zapsat.“
Daniell: “Víte, možná bych přece jen měla jít na vysokou. Myslím, pro dobro dítěte. Jak bych se o něho bez vzdělání postarala?“
Bree: “Nemůžeš ho přece vychovávat někde na Miami na koleji? Musela bys ho svěřit někomu, komu můžeš věřit, že se o něj pořádně postará.“

Katherin chce se svým manželem oslavit své vítěžství...

Adam: “Mám tady něco rozdělané.“
Katherin: “Ještě jsi mi ani nepogratuloval.“
Adam: “Já vím.“
Katherin: “Řekneš mi co tě žere?“
Adam: “Jen chci, aby ses zamyslela nad tím, co jsi za posledních pár dnů udělala. Rozpoutala jsi křížovou výpravu proti plechové věci, ze které stříká voda.“
Katherin: “Jen se snažím zútulnit naše sousedství. Miluji tuhle ulici.“
Adam: “Jo, pořád mi opakuješ... jak šťastná jsi tady byla, ale od doby, co jsme se sem nastěhovali, v tobě vidím nešťastnou ženu, která musí mít nad vším kontrolu.“
Katherin: “No... oba jsme už dávno zjistili, co se stane, když kontrolu ztratíš.“
Adam: “Oh. Znovu Chicago. Připomenu ti další věc. Když jde do tuhého, je dobré mít nějaké přátele. A za poslední dobu sis určitě žádné neudělala. Gratuluji.“

Daniell se rozhodla odejít od babičky a přijmout nabídky Bree a Orsona.
Carlos přijde večer za Gabby, aby si spolu promluvili.

Carlos: “Takže přejdu k věci. Myslím, že je na čase, abychom udělali správnou věc. Musíme tenhle románek ukončit.“
Gabrielle: “To myslíš vážně?“
Carlos: “Všechno tohle... schovávání, přetvařování, schovávání ve skříni... všechno je to špatně. Máme na víc, než na tohle.“
Gabrielle: “Takže co navrhuješ, mám zůstat s Victorem a ty s Edie?“
Carlos: “Ne, rozejdeme se s nimi. Bude je to bolet, ale aspoň je to čestné. A potom, až uplyne nějaký čas, a oni začnou nový život, potom můžeme být spolu.“
Gabrielle: “O jak dlouhé době tady mluvíme?“
Carlos: “Šest měsíců?“
Gabrielle: “Šest měsíců?! Nikdo se už dnes nevzpamatovává tak dlouho. Bavíme se o rozchodu, ne o plastické operaci.“
Carlos: “Hej, poslyš, chci, abychom byli zase spolu, ale také z toho chci mít dobrý pocit. Ty snad ne?“
Gabrielle: “Jo. To chci. Ty jsi tak hodný, Carlosi. To na tobě nenávidím.“
Carlos: “Já vím. Takže... myslím, že jsme domluveni.“
Gabrielle: “Tenhle polibek mi musí vydržet šest měsíců. Měl by sis na něm dát pořádně záležet.“
Carlos Gabby vášnivě políbí a při tom polibku je vyfotí nějaký muž. Schovaný venku za oknem. Nakonec se ukáže, že toho detektiva si objednala Edie.

Susan se cítí provinile, že hlasovala pro Katherin a jde za Lynette.

Susan: “Mám tě ráda, ale nemůžeš po mně chtít, abych upřednostňovala tvé děti před svým manželem.“
Lynette: “Máš pravdu. Neměla jsem to po tobě chtít. Ale ten domek je jediné místo, kam můžou mé děti jít a vyhnout se tak hovorům o rentgenech a počtech bílých krvinek. Je to jejich úniková cesta z tohohle hororu, který jsem vnesla do domu.“
Susan: “"Vnesla"? Nemůžeš za to, že jsi nemocná.“
Lynette: “Vím to... tady (v hlavě). Ale tady...(v srdci) to pořád cítím tak, jako bych tím ničila jejich dětství.“

V tom za Lynette a Susan přijde Katherin a řekne Lynette, že ten domek může zůstat. Že kdyby se někdo ptal, tak řeknou, že byl schválen za předchozího vedení.
Katherin přijde za Leem a Bobem . . .

Bob: “Jsi tu kvůli fontáně?“
Katherine: “Ano, ale nedělejte si starosti. Nemám pro vás žádný přesný termín. Můžete... ji odstranit, až se vám to bude hodit.“
Bob: “Nemyslím si, že ji budeme odstraňovat.“
Katherine: “Oh, chlapci, válka skončila.“
Lee: “To ano. Víme, co se stalo v Chicagu.“
Katherine: “Co jsi to říkal?“
Bob: “Můj ex pracuje v chicagské nemocnici.“
Lee: “Zdá se, že tvůj manžel se tam postaral o slušný skandál... Celá nemocnice si o tom pořád šušká.“
Katherine: “Cokoliv jste slyšeli, jsou všechno sprosté lži. Každé slovo.“
Bob: “Ale stačilo to k tomu, abyste opustili město, což mě dovádí k otázce, žije se vám tady dobře?“
Lee: “Oh, dobře. Jsme dohodnuti. Fontána zůstává.“

Všichni jsme na tom stejně. Snažíme se držet dále od lidí, kteří žijí vedle nás. Je totiž jednodušší jim zdvořile kývnout než se zeptat, zdali se něco nestalo. Je bezpečnější jen projít kolem, než se do něčeho vměšovat. Pravda, někdy se spřátelíme s lidmi, se kterými se dělíme o plot a stanou se z nás nejlepší přátelé. Ale většinou, si držíme odstup, protože budeme mnohem klidnější, když o nás naši sousedé nebudou vědět vůbec nic...než aby toho věděli příliš.

KONEC