Jak vám bylo, když jste se dozvěděl, že jste získal roli v týmu herců, kteří už jsou sehraní, v tak populárním seriálu?
MEHCAD: Mohl to být skutečný nervák, ale Joy i všichni ostatní byli neuvěřitelně milí a hodně mi pomohli… Ten přechod byl plynulý. Každý mě i Alfre vítal s otevřenou náručí.

Alfre říkala, že tu roli přijala, aniž viděla scénář. Chci se zeptat, kolik jste toho věděl o své postavě a o tom, jakým směrem se má ubírat?
MEHCAD: O charakteru své postavy jsem něco věděl, protože jsem se mnohokrát setkal s producenty, scénář jsem si četl pořád dokola a absolvoval jsem spoustu pracovních setkání a různých dalších věcí. Ale samotný seriál jsem zas až tak dobře neznal. Věděl jsem jen, že všechny holky z posilovny ho sledují, takže jsem se jich ptal, jestli se jim líbí. Že jsem v něm dostal roli. To je asi tak všechno, co jsem o tom věděl.

Měl jste nějaké konkrétní požadavky ohledně toho, kdo se stane vaší seriálovou partnerkou?
MEHCAD: Samozřejmě. Ale oni všechny mé nápady odmávli. Ne, dělám si legraci. To udělat nemůžete. Prostě to máte napsané ve scénáři, takže ji milujete a basta.

Myslíte si, že Joy je jenom odrazový můstek a že se nakonec propracujete až k manželkám?
MEHCAD: Nevím. Prostě nevím. Joy je skvělá. Chci říct, že sebe sama zvládá úplně skvěle a chová se zrale, speciálně vzhledem k tomu, jak je mladá.

Joy, vzpomínám si na epizodu, kdy jste hrála puberťačku a měla rande s Johnem. Myslela jste si, že John vás nechal kvůli tomu, že se s vámi nemohl vyspat, je to tak? A vaše seriálová matka zašla za Johnem a řekla mu, že žádný sex s její dcerou nebude. Co si myslíte o Bree jako o matce? Je hodně unikátní.
JOY: Zbožňuju Marciu jako herečku. Je úžasná, takže každodenní práce s ní je pro mě neuvěřitelným darem. Co se týče Bree, volí zajímavou rodičovskou taktiku … Víte, ona chce pro svou dceru to nejlepší a přeje si, aby dělala jen nejlepší rozhodnutí, i když jsou to občas rozhodnutí dost zvláštní.

Je zvláštní natáčet milostné scény?
JOY: Mehcad mi to hodně usnadňuje. Já vlastně nikdy nemusela natáčet žádné líbací scény ani nic takového, takže nevím. Všechno se to odehrává tak trochu ve skrytu, takže prostě musíte odvést pokud možno ten nejlepší výkon, aby to vypadalo přirozeně a jednoduše, i když to tak vlastně není.

Ona je trochu napřed, není?
JOY: Ano. Což já nejsem ani trochu. Hrát takovou postavu je zábava, je to vzrušující a taky zajímavé.

Dovolíte… Sledujete tenhle seriál doma se svými rodiči?
JOY: Sleduju ho doma sama, protože u některých scén se přece jen necítím nejlíp. A chci také vidět, jak vlastně v konečné verzi vypadají, takže jsem vždycky při sledování seriálu nervózní. Ale moje máma se na něj taky dívá, uvědomuje si, že jde jen o hraní, takže je to v pořádku.

Mladí herci někdy bývají pod velkým tlakem, aby se zúčastňovali večírků a ukazovali se na veřejnosti. Cítíš ty jako mladá herečka nějaký takový tlak?
JOY: Ani ne. Dávám přednost domácímu grilování a sledování fotbalu. Kdybych musela na takovou akci jít, tak bych šla a užila si to. Ale já si myslím, že byste měli být uznáváni kvůli své práci a kvůli tomu, kdo skutečně jste, a ne kvůli tomu, co provádíte v klubu Mood.

Mehcade, musíš si teď dávat pozor na to, co děláš na veřejnosti a co provádíš v noci?
MEHCAD: Ano.

Neomezuje to tvůj styl?
MEHCAD: Ano. Ne. Ne. Tohle je jedna z věcí, které jsou součástí businessu. Dost často jste tak vytížení, že nemáte čas si doopravdy užívat na večírcích tak, jak byste třeba chtěli. Hodně herců, kteří chodí pařit, nemá práci. Nebo práci měli a přišli o ni, nebo prostě nezvládají své povinnosti a neuvědomují si, že budou muset ráno vstávat. Takže jestli mě někdy uvidíte na nějakém večírku, bude to proto, že v epizodě, která se právě natáčí, vůbec nehraju. Ale každý si rád užije nějakou tu zábavu a já myslím, že byste si měli užívat, dokud jste mladí, protože přijde ještě hodně dnů, kdy prostě nebudete moct být tím „starým chlápkem“ v klubu. Tohle určitě nechci. Nikdo nechce být tím „starým chlápkem“.

Do jakých klubů chodíte?
MEHCAD: Co je to za otázku? Vy chcete vědět, kde mě můžete najít, že jo? Kdekoli, kde je opravdu zábava. Já se rád chodím bavit se svými přáteli. Mám ty samé přátele už od vysoké školy, když jsem se sem v roce devadesát devět přistěhoval, takže ať jsem kdekoli, jsem vždycky s dobrou partou lidí – to je zábava.

Líbí se vám být sexuálním symbolem? Myslím, že vím, co řeknete.
MEHCAD: Myslím… Kdo vás vlastně pasuje na sexuální symbol?

Ženy. My.
JOY: Takhle to je!
MEHCAD: Díky. Žiju stejný život, jaký jsem žil vždycky. Akorát častěji jím.

Mehcade, vypadáte jako člověk, se kterým je legrace. Vyhovovala by vám role spíš komediální, nebo dramatická?
MEHCAD: Tenhle je seriál je jeden z těch, kterým tady říkáme "dramady". Myslím, že v tomhle seriálu máte šanci zahrát si momenty zábavné i dramatické. Jak se náš příběh vyvíjí, budu snad hrát i v nějakých zábavných momentech. V tuhle chvíli je to hlavně o ukrývání rodinného tajemství, víte, a trochu i o prvních krůčcích v milostné oblasti. Nechtěl bych natáčet úplnou komedii, protože si myslím, že to je jenom kousek toho, čím doopravdy jsem. Je to kousek každého z nás, takže zaměřit se jen na tohle by nebylo úplně to, co bych chtěl dělat.

Musíte se mít v tuhle chvíli opravdu skvěle, protože se začal promítat i jeden film, ve kterém hrajete.
MEHCAD: Já se mám pořád skvěle. Měl jsem se skvěle dokonce i v době, kdy se žádný můj film ani seriál nevysílal.

Máte pocit, že tohle je přesně to, o co jste celá léta usiloval?
MEHCAD: Ano. Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel. Protože se to všechno v posledních osmnácti měsících seběhlo tak rychle. A všechno jde dost dobře. Seděl jsem doma s díval se na svého malého kamaráda Bobbyho, který je shodou okolností malou bronzovou soškou s maskou – cena SAG, znáte ji? Tak jsem tam seděl a díval se… Cítil jsem se, jako bych ušel dlouhou cestu. V posledních osmnácti měsících se věci odehrávaly hrozně rychle, ale pak jsem si uvědomil, že se tomu vlastně věnuju už sedm let. Byly doby, kdy jsem měl doma jenom brokolici, vodu a špenát třeba tři nebo čtyři měsíce.
JOY: Tu samou brokolici?
MEHCAD: Zmraženou. A taky preclíky. Myl jsem okna a pracoval v kinosálech, abych se uživil. A celou tu dobu jsem si říkal, že to jednoho dne dokážu.

Co vám pomáhalo to nevzdat?
MEHCAD: Jak bych se mohl vzdát? Nikdy jsem o sobě nepochyboval. Ani na okamžik. Občas máte slabší chvilky, kdy si říkáte, že byste třeba měli vyloupit banku nebo tak, nebo že byste měli chvíli dělat něco jiného, ale nemyslím si, že byste někdy opravdu chtěli sejít z cesty, protože jinak bych mohl klidně zůstat v Texasu.

Jak důležité bylo rozhodnutí přestěhovat se z Texasu, udělat takový velký skok?
MEHCAD: Zásadní. Protože jsem se dostal na Yale i na Vassar a rodiče chtěli, abych zůstal někde poblíž domova nebo abych byl v Ivy League. Hodně je rozčílilo, když jsem řekl, že musím na kolej. Byli naštvaní, když jsem jim oznámil, že chodím na filmovou školu USC. To podle nich nebyla pořádná vysoká škola. Moje máma je novinářka a můj otec je advokát, takže mají oba velmi dobré vzdělání. Chtěli, abych pokračoval v jejich stopách. Ale filmová škola je opravdu těžká, takže jsem se prostě sbalil a šel na kolej, kde jsem nikoho neznal. Neznal jsem tam živou duši a začátky byly opravdu těžké.

Marc Cherry řekl, že jeho cílovou skupinou jsou ženy mezi dvaceti a čtyřiceti lety, ale překvapivě se ukazuje, že "Zoufalé manželky" mají obrovských úspěch i u dospívajících. Čím si myslíte, že to je?
JOY: Já bych řekla, že je to díky Mehcadovi. Myslím, že jde hlavně o všechny ty holky v posilovně, které ten seriál sledují.
MEHCAD: Myslím, že je to ten typ seriálu, kde se může najít každý. Hlavně v téhle zemi. I ve spoustě dalších zemí. Vlastně bych řekl, že jde o projev denního snění každého z nás. A taky je to o tom, že chcete zabít svého souseda. Něco jako: jestli ten chlápek neposeká svůj trávník, tak ho zabiju. Nebo chcete vyzkoušet drogy svých dětí nebo udělat něco podobného – takové myšlenky vás prostě napadají. Je to jako náhlé spojení synapsí v mozku, které vzápětí utichne, protože to je tabu. Tyhle věci, které udělat chcete, ve skutečnosti udělat nemůžete. Když vás někdo zdržuje na silnici, chcete mu utrhnout hlavu. Vy to udělat nemůžete, my ano.
JOY: A taky to děláme.
MEHCAD: Myslím, že tohle se právě lidem na našem seriálu líbí – protože se v něm stávají věci, které vás v koutku mysli napadají a pak rychle odezní, ale my je odeznít nenecháme, což je právě přitažlivé.

Lidé mívají „kostlivce ve skříních“. Vy máte ve sklepním pokoji bratra. Myslíte, že by něco takového bylo skutečně možné? Je tahle věc založená na skutečné události?
MEHCAD: Bratra jsme drželi ve sklepě sedm let. O dva roky míň, než bylo třeba. Mohlo by se to opravdu stát? Vždyť se to stalo. Když jsem vyrůstal, četl jsem příběhy o lidech, kteří zamykali své děti do koupelen na celé měsíce, o matkách, které zavřely své děti do auta, shodily ho do řeky a potom prohlašovaly, že jim ho ukradli černoši. Takže takovéhle věci se opravdu dějí.

Ale sousedé nic nevidí ani neříkají?
MEHCAD: Hodně sousedů nic nevidí ani neprozradí. Jak dobře znáte své sousedy? Chci říct, že ve Francii je to třeba jiné.

Já žiji tady.
MEHCAD: Takže když žijete tady, jak dobře znáte své sousedy? Možná víte, jak se jmenují. Zdravíte se s nimi. Někdy k nim dokonce chodíte na večeři. Ale určitě je spousta místností, ve kterých jste nebyla.
JOY: Jak dobře chceme znát své sousedy? Jak daleko chceme v tomhle směru zajít? Vím, že každý má spoustu vlastních problémů a žije ve svém vlastním světě, se kterým se potýká. Takže zajímat se o světy ostatních nebo dozvědět se o bratrovi ve sklepním pokoji…

Baví se s vámi víc dívek teď, když hrajete v tomto seriálu, a jaký typ dívek se vám líbí?
MEHCAD: Žádný vyhraněný typ nemám. Ano, teď se mě snaží oslovovat více žen… To je hezký způsob, jak to říct. Chtějí si popovídat. Líbí se mi ženy, které mají dost sebedůvěry a cítí se samy v sobě dobře, ve své kůži, a nesnaží se být někým jiným, protože hodně lidí se snaží něco předstírat, alespoň tady v LA. A je příjemné najít někoho, kdo má dobrou představu o tom, kým ve skutečnosti je.
Zdá se, že si hodně věříte. Kde se vaše sebedůvěra bere?
MEHCAD: Měl jsem jí vždycky dost. Co vlastně znamená nedostatek sebedůvěry? Ví to někdo? Nedokážete předvídat svůj život, takže vlastně všechno, co můžete dělat, je udržovat kontrolu nad vlastní situací, je to tak? Takže co znamená nedostatek sebedůvěry?